Staré stromy nabízejí pestrá stanoviště mnohým organizmům.

Na odumírající dřevo je vázáná celá řada organizmů: houby, mechy, lišejníky, plži, členovci, i obratlovci. Mezi organizmy vázané na odumírající dřevo patří kolem 3000 našich druhů hmyzu. Jediný starý strom může hostit stovky vzácních jedinců. Pro jednotlivé organismy může být forma mrtvého dřeva důležitější než původní druh dřeviny.

U stromů v pozdní fázi dospělosti dochází k postupnému odumírání primární koruny a současně k redukci její rozměrů. V tomto období již prakticky neexistují stromy bez rozsáhlé kolonizace kmene dřevokaznými houbami. Je zajímavé, že rozklad kmene a kosterních větví nelze považovat za zásadně negativní faktor z hlediska doby dožití stromu ani z hlediska jeho statických poměrů.

Na odumřelé dřevo narušené houbovým rozkladem je svým životním cyklem vázána celá řada i kriticky ohrožených druhů hmyzu (např. čeledi krascovití, tesaříkovití, pestřenkovití). Vznikající dutiny a trhliny jsou místem pro hnízdění ptáků, přezimování netopýrů, žijí zde mravenci, vosy, sršni, ale i myšice, veverky a kuny. Prostředí starých stromů je často jedinečné a nenahraditelné. Nalezení tohoto prostředí pro organismy vázané na staré stromy může být otázkou přežití, či vyhynutí.

Literatura:

  1. Read, H.: Veteran Trees: A guide to good management. English Nature, 2000
  2. Wessolly, Erb: Manual of tree statics and tree inspection. Berlin 2016

Doupné stromy obsahují dutiny. Ty vznikají buď hnilobou, nebo dlabáním datlovitých ptáků. Doupné stromy představují vhodný úkryt pro živočichy nejenom v lesích, ale i zahradách. Ukázalo se, že dutiny ve stromech není možné zcela nahradit ptačími budkami, nakolik některé ptačí druhy je nepřijmou. Obzvláště v případě zahrad situovaných u lesa jsou doupné stromy velice důležité.

V dutinách doupných stromů najdeme strakapoudy velké, sýkory koňadry, sýčky, žluny zelené, datly černé, lejsky, brhlíky, puštíky obecné a krutihlavy. Kromě ptáků můžeme v doupných stromech najít také veverky, myšice, netopýry, plchy, plšíky a širokou paletu hmyzích druhů, z brouků například krasce, kovaříky a roháče.

Jedná se o živý strom, který je pod tlakem většinou vnějších podmínek. Tento proces není nenávratný. Oslabený strom může být výsledkem sucha, nebo mírné zimy. Oslabené stromy se hůře brání kolonizaci (třeba hmyzem). Hmyz typický pro toto stádium bývá specializovaný na vývoj v tlusté kůře či na rozhraní živého a mrtvého dřeva.

Na rozdíl od oslabených stromů, odumírající stromy vykazují nenávratné oslabení. Může se jednat o silné prosychání koruny, rovněž o masivní napadení rostlinnými (polo)parazity. Typickým příkladem může být jmelí. Odumírající stromy hostí třeba kozlíčky, nebo tesaříky.

0 – 2 roky od „pádu“

V této kategorii můžeme najít čerstvě pokácené stromy, čerstvě ulomené větve,… Jedná se o usmrcený strom (nebo jeho části), u kterého ještě trvá, než mu zaschne lýko. V tomto stádiu se dá mluvit o stromech do dvou let po odumření či poražení. Na toto stádium jsou vázaní třeba krasci, či některé druhy tesaříků.

2 – 4 roky od „pádu“

U stromů v této fázi již dřevo nemá mízu a kůra s lýkem jsou vyschlé. Dřevo je však pořád pevné a bez větších náznaků hniloby. Pokud zůstane dřevo vyschlé bez dotyku země, pak se tato fáze prodlužuje na neomezenou dobu. Pro tuto fázi jsou ve vhodných dřevinách třeba kovaříci, krasci, nebo i roháč.

4 – 6 let od „pádu“

Toto stádium rozkaldu se dá poznat podle toho, že kůra stromu se dá dobře odloupnout, místy zcela chybí. Dřevo má známky červené, nebo bílé hniloby a ztrácí pevnost. Nejčastěji se jedná o dřevo ležící na zemi a stojící pahýly, ale třeba i dutiny uvnitř živých stromů. Toto stádium vyhledává páchník, roháč, nosorožík, zlatohlávek, nebo třeba zdobenci.

víc než 6 let od „pádu“

Strom, jehož dřevo má měkkou hnilobu, není pevné, rozpadá se, je trouchnivé a hodně mokré. Pod kůrou a ve dřevě je vrstva humusu, objevují se žížaly. Kmeny ležící na zemi mohou být porostlé vegetací.