Staré stromy v zahradách a sadech

Důvodem pro předčasný zánik stromu, nejen ovocného, bývá buď jeho mechanická nestabilita, nebo postupné chřadnutí z důvodu nízké intenzity fotosyntézy malých listů na starém dřevě, kdy se strom vlastně pomalu dusí. Většinou je to kombinace obou těchto příčin, resp. méně výkonné listy hrají v procesu stárnutí zásadnější roli, protože způsobí předčasný zánik stromu i v případě že k žádnému rozpadu stromu nedojde. Tak jako tak, oběma příčinám můžeme zdatně čelit správně provedeným řezovým zásahem.

Jak tedy?

Upravujeme vždy růstové poměry celého stromu, ne pouze některé části. Strom v přirozeném vývoji postupně dává víc energie do výše položených částí koruny. My se snažíme řezem bojovat proti tomuto přirozenému procesu, a tedy potlačujeme horní větve konkurující těm spodním. Samozřejmě respektujeme růstové zvláštnosti stromu. Vždy pozorně sledujeme, do kterých větví už strom nedává moc životní síly, a ty přednostně odstraňujeme. Určitě není dobré násilím přetínat dráhy, kde energie naplno proudí.

Platí pravidlo, že spodní větev, pokavad je aspoň trochu perspektivní, má přednost před výše položenou konkurencí. Chybně uřezaná větev ve spodní části stromu nám už totiž nikdy nenaroste. Jeden z problému u neudržovaných stromů je ten, že zastíněné spodní větve chřadnou a vznikají tzv. hluchá místa…  Nahoře tedy zakracujeme více než dole, kde děláme spíše jen průklest. Zásadně sesazujeme větve na mladší, výhodně položenou odnož.

Co je dost důležité, je doba zmlazovacího řezu. Pokud máme možnost si vybrat, volíme únor, či začátek března, kdy už nehrozí větší mrazy. U jádrovin se není třeba obávat ani řezu třeba už v prosinci, když zrovna nemrzne. Hlavně v případě stromů, které už vůbec nepřirůstají, je důležité, aby zmlazovací zákrok byl proveden ještě před tím, než se strom začne probouzet a začne v něm kolovat míza. Kdybychom řezali až třeba někdy v dubnu, odstranili bychom s větvemi i velkou část asimilátových reserv,  a  následný růst by nebyl tak vitální, stejně jako by se neprobudilo tolik spících pupenů.

U peckovin potom provádíme řez až v období před květem či v květu, u třešní je výhodný řez i během sklizně. Není od věci si větve takříkajíc předřezat ještě před probuzením stromu, právě z důvodu abychom neodstraňovali zmíněné asimilátové rezervy. Ovšem konečný řez je důležité dělat až ve vegetačním období, tedy v květu a i při něm používáme na kritických místech, tedy v rozvětvení, když chceme sesadit starší výhon na mladší tenčí odbočku, řez na tzv. Zahnův pahýl, tedy aktivní čípek, který odstraňujeme až v dalších letech, když ona odbočka dostatečně zesílí. U peckovin je obzvláště důležité nedělat velké řezné rány a i ty malé je lépe zatřít voskem. Rovněž je důležité vědět, že přestárlé stromy ať už třešní či slív nejdou efektivně zmladit.

Nejčastější chyby, které se běžně při ošetřování stromů dělají:

1.    Příliš radikální zmlazovací řez – sesazení na pouhé torzo: Následkem vzniklé nerovnováhy mezi kořeny a nadzemní části, strom sice bohatě obrazí prakticky ze všech spících pupenů, bohužel ani tyto bujné výhony zdaleka nemohou přitáhnout tolik energie, aby tato proudila v celém objemu kosterní větve. Spodní polovina větve začne postupně schnout, a ono prosychání postupuje dál ke kmeni. V delším horizontu může nastat invaze dřevokazných hub a celkově se strom stává mechanicky nestabilní, je mnohem větší pravděpodobnost, že se rozláme. Kromě zničeného zdravotního stavu je nevýhodou neuváženého zmlazení samozřejmě ztráta úrody minimálně po dobu dvou let.

2.    Odstranění terminálu (hlavního vrcholového výhonu) a vznik duté koruny: Velice často vídaný jev. Následkem ztráty terminálu, který působí dominantně na podřízené větve, strom ztratí jakýkoliv růstový řád. Vyrazí spousta kolmo rostoucích výhonů, které ho chtějí nahradit. Pokavad ošetřujeme podobně sesazený strom, je nutno tyhle bajonety postupně odstranit, protože vzhledem k nevyhovujícímu směru růstu se nedají použít pro zmlazení kosterních větví. Odstranění bajonetů je leckdy vhodné rozložit do dvou let, pokavad by hrozil vznik delších hluchých partií na kosterních větvích. Ty, které případně necháme, je ale vhodné sesadit. Odstranění terminálu má ještě další negativní význam a to vznik tzv. bazénku, dole v duté koruně. I při sebelepším zatření řezné rány, není možné očekávat v delším horizontu, že rána nezačne vyhnívat. Stéká tam totiž voda z velké části objemu stromu.

3.    Vyholování kosterních větví: rovněž častá chyba. Místo toho, aby se páky na kosterních větvích snížily sesazením na mladší odnož, nesmyslně se odstraní právě ony mladší větve a páka zůstane víceméně totožná. Plodnost se stěhuje absolutně jen na obvod koruny, tyto stromy je možno sklidit prakticky jen setřepáním.

4.    Nechávání pahýlů: Velice častá chyba. Pokavad necháme neaktivní, tedy suchý pahýl, rána se nemůže zacelovat, dřevo začne postupně prosychat a nekróza postupuje dál do kmene. Při nápravném řezu je leckdy kalus (pozn. hojivé pletivo, tvoří se při regeneraci ran po odříznutí větví) na části řezu neaktivní, rána se tedy zaceluje mnohem pomaleji a nerovnoměrněji. Stejný efekt jako nechávání pahýlů mají i suché větve v neudržovaném stromu, prosychání postupuje do kmene či kosterní větve. Platí pravidlo tzv. řezu na větevní kroužek, případně i lehce pod ním, kdy roztřepené okraje ran je dobré zahladit zahradnickou žabkou. Při správně udržovaném stromu by, vzhledem k rovnoměrnému toku energie, nikdy nemělo dojít k uschnutí nějaké větve.

5.    Problematika zlámaných větví: nemá ani tak souvislost se špatnou údržbou, jako s neúdržbou. Neuřezaný konec větve může tvořit bariéru v odtoku vody, v horizontu několika let může dojít k prohnívání do kosterní větve. Jedná se o častou a zcela zbytečnou příčinu snížení mechanické odolnosti mnoha stromů.

Autor: Ondřej Dovala

Řez starých stromů a torza

Stromy samy o sobě v podstatě žádné ošetření nevyžadují. Každý řez je zásahem do jejich přirozených procesů. Ponechat stromy samovolnému vývoji lze ale jen v místech s minimálním přístupem lidí. V urbanizovaném prostředí je potřeba sladit potřeby lidí i stromů a zajistit provozní bezpečnost. Navržené zásahy musí stabilizovat strom a zároveň respektovat jeho fyziologické funkce i potřeby souvztažných organismů. Hlavním cílem je prodloužení života stromu a zajištění provozní bezpečnosti v jeho okolí. Každý starý strom vyžaduje individuální přístup.

Specifika v ošetřování starých stromů:

strom je nutné posuzovat jako složitý ekosystém

  • přítomnost stabilních odumírajících i suchých větví je žádoucí, tvoří vhodné niky pro různé druhy organismů (nutné zohlednění materiálových vlastností dřeva konkrétního druhu)
  • v případě potřeby stabilizace starého stromu se má těžiště stromu postupně v několika fázích snižovat (tzv. obvodová redukce koruny)
  • zásahy musí podporovat sekundární obrost ve spodních partiích koruny
  • při odlehčování nestabilních částí je možné napodobit přirozený zlom větve
  • ošetření není nikdy jednorázovou záležitostí, zásahy je nutné rozdělit do delšího časového úseku a ke stromu se pravidelně vracet

Z výše popsaných principů vychází tzv. „přírodě blízký“ typ řezu, který plně respektuje životní pochody starých stromů a na ně vázaných organismů.

Nesprávné technologie:

  • odstraňování sekundárního obrostu (výmladků) ve spodní partii koruny a další chyby, které vedou ke zvyšování těžiště koruny
  • neopodstatněně silná redukce (někdy až dekapitace koruny), zásah by nikdy neměl výrazně poškodit přirozený habitus (vzhled) dřeviny.
  • aplikace metod tzv. stromové chirurgie – asanace dutin, konzervační techniky a zátěry ran, vyzdívání či betonování dutin, jejich zastřešování a budování různých podpůrných konstrukcí zamezujících poklesu spodních větví na zem a jejich možnému zahřížení (zakořenění).

Torza

Pokud strom představuje riziko pro bezpečnost, není vždy nezbytné ho rovnou pokácet. Někdy stačí vhodné ořezání, které sníží jeho těžiště. V poslední době se začínají prosazovat i jiné alternativy úplného skácení, především ponechání stromového torza či vysokého pařezu (cca 1 – 2 m). V ideálním případě můžeme ponechat na torzu alespoň jednu větší větev, která podpoří jeho regeneraci. Některé stromy, např. topoly, lípy nebo jírovce, však mohou rychle regenerovat i bez ponechané větve a brzy vytvářejí novou, menší korunu.

Při posuzování kácení nebo ořezu nebezpečného stromu samozřejmě musíme brát v první řadě v úvahu bezpečnostní hledisko. Výhodou torz a vysokých pařezů je, že míra ohrožení okolí se v jejich případě snižuje na minimum a některé vzácné druhy hmyzu v nich mohou přežívat velmi dlouho.

Doupné stromy

I v zahradách či hospodářských lesích mohou být ponechány nízké pahýly po zlomech, rozlámané oddenky vývratů, odumřelá torza stromů i tlející dřevo. Představují vyhledávaný zdroj potravy a útočiště mnoha, nejen dutinových živočichů. Stačí dodržet pár základníchj pravidel.

  • Vyhněte se lesní těžbě v hnízdním období (od stání sněhu do konce června).
  • Doupné stromy se v zásadě netěží. V místech těžebního zásahu je potřebné tyto dřeviny ze zamýšlené těžby vyjmout.
  • Ponechávejte v lesních porostech menší skupiny tvořené doupnými nebo starými stromy přirozenému dožívání, a to i po ukončení porostní obnovy. Doupné stromy mohou zůstat v lesích i jednotlivě, jako trvalé porostní výstavky.

Přítomnost zvolna stárnoucích stromů umožňuje dutinovým živočichům lesní porost trvale osídlit a najít zde svůj úkryt.

Hlavaté stromy

Jak vytvořit nový hlavatý nebo ořezávaný strom?

  • Výchova (řezat) v co nejnižším věku, začít nejlépe když strom dosáhne požadované výšky.
  • Většina druhů v mládí snadno obráží. Čím lépe strom zmlazuje, tím starší jedince můžeme seříznout.
  • Obrážející větve nesmíme řezat příliš blízko a u křehčích druhů ani příliš daleko od kmene nebo „hlavy“ (obrázek Ořez hlavaté vrby).
  • Ořezávaní jedinci i ořezaná místa na stromech musejí mít dostatek světla, konkurence jiných stromů je může snadno zabít. Lokální zástin třeba větvemi téhož stromu snižuje pravděpodobnost, že ořezané místo obrazí. Platí i pro stínomilné dřeviny (snad krom habru).
  • Je třeba pečlivě vážit, v jaké výšce řez provedeme. Výmladky chutnají býložravcům, takže je užitečné držet je mimo jejich dosah. Srnec dosáhne do výsky ca 1,3 m, kráva do 2 m a kůň až do 3 m.
  • Vchod do dutiny obvykle vzniká v místě ořezu, ve městech je proto lépe stromy ořezávat mimo dosah kolemjdoucích.
  • Hůře obrážející stromy většinou obrážejí pod řezem, první řez je třeba vést výše, než kde chceme nechat korunu větvit (Obrázek – Výchovné řezy).
  • Hůře obrážející druhy (dub, buk) vyžadují ponechání několika tzv. vodících větví na kmeni. Tedy prořezávat postupně, část větví ponechat a uříznout teprve když strom obrazí. Ponechané větve se musí navzájem vyvažovat – tedy ponechávat alespoň dvě.
  • Stromy můžeme, podle druhu a potřeby, ořezávat každoročně nebo v intervalech zhruba 5-30 let. Mladší jedince ořezáváme častěji než staré.
  • Starší jedinci obrážejí hůře, než mladí. Začínáme-li s výchovou stromu ve vyšším věku, ponecháváme více větví (obrázek – Postupný ořez).
  • K překlenutí mezery v kontinuitě výskytu starých stromů mohou být ořezány i stromy ve věku 100-150 let. V takovém případě musejí nižší větve zůstat neořezány. Strom (i dub a buk) pak většinou neobráží z kmene, ale právě z nich.
  • Stromu bychom zároveň s ořezem neměli změnit podmínky, třeba vyřezat okolní vegetaci. Napřed je třeba strom uvolnit, ořezat ho až když se na novou situaci adaptuje.
  • Zkušenosti získané na jednom místě, nemusejí platit jinde, takže postup je vždy třeba napřed vyzkoušet, poradit se s dendrologem a/nebo pamětníky (Obrázek – Jak odhadnout reakci stromu na ořez).
  • Většinu stromů je vhodné ořezávat v zimě, někdy (jasan) může být vhodnější ořez v pozdním létě.
  • Při výsadbách zachovávat průhledy a nesázet stromy příliš blízko dosud živých starých stromů.
  • Stromy (hlavně jasan) někdy obrážejí až druhým rokem. Zachovejte klid.
  • Veřejnosti je třeba zásah i jeho důvody pečlivě vysvětlit

Jak a které stromy ořezávat?

Buk – Vhodný strom, ale choulostivý. Při ořezu mladých jedinců musí zůstat několik větví zachováno, právě ty nejvíce porostou a z nich vyraší výmladky. Starší jedinci prakticky neobrážejí, ale ponechané větve rychle rostou. U starších jedinců je vhodné najednou odstranit max. 25 – 50 % koruny. Reakce bývá velmi individuální.
Bříza – Spíše nevhodný strom. Starší jedinci zřejmě obrážejí špatně, mladší dobře. Nutno vyzkoušet.
Dub – Vhodný, ale choulostivý strom. Ořez i mladých jedinců raději rozfázovat do více let (Obr. Výchovné řezy). U starých stromů postupovat velmi opatrně. Výsledky ořezu se liší místo od místa a také druh od druhu. V suchých letech a na sušších lokalitách pravděpodobnost přežití zásahu klesá.
Habr -Vhodný strom, jedinci do průměru kmene 45 cm přežijí i úplné odstranění koruny a to i v zástinu. U starších je vhodné ponechat kratší větve nebo pahýly až 2 m dlouhé. Prořezávat v zimě. Někdy dobře obrazí a po několika letech uschne, takže místně vhodný postup je třeba testovat delší dobu. Odstranění větví na jaře strom většinou nepřežije. Mohutné, dříve ořezávané habry u nás najdeme např. na sušších místech v luzích na Břeclavsku.
Hloh – Vhodný strom, obráží velmi dobře.
Jasan – Výmladky často vyrážejí nízko na kmeni, takže první řez je potřeba vést vysoko, nechat růst 4-5 let a pak znovu ořezat níže. U mladších stromů je někdy možné odstranit celou korunu, ale lepší je pracovat postupně (Obr. Výchovné řezy). Jasan obráží pozdě, může lépe reagovat na řez v pozdním létě. Někde jsou i vzrostlé stromy zcela ořezávány, ale reakce jasanu se mohou lokálně velmi lišit. Jasany se stopami ořezu u nás potkáme hlavně ve vyšších polohách.
Javor babyka – vhodný strom, obráží velice dobře, hlavně mladí jedinci, u starších nutno vyzkoušet a raději dočasně ponechat několik větví. Na jižní Moravě občas najdeme i staré „hlavaté“ babyky.
Javor klen – vhodný strom, pravděpodobně ale obráží poněkud hůře, než babyka. U starších jedinců nutno vyzkoušet a raději dočasně ponechat několik větví. Mohutné kleny se stopami ořezu potkáme hlavně ve vyšších polohách.
Javor mléč – vhodný strom, přinejmenším mladí jedinci obrážejí velmi dobře. V Terezíně žijí páchníci v dutinách mladých hlavatých mléčů (ca 30 cm průměr kmene).
Jehličnany – krom tisu naše domácí druhy ořez nesnášejí.
Jilmy – Vhodný strom, naše jilmy obrážejí velmi dobře, většinou i staré stromy. Ztráty ale bývají vysoké kvůli grafióze. Prosvětlení může zvýšit aktivitu xylofágních brouků přenášejících houbu způsobující tuto chorobu, proto starší jedince raději neprořezávat. Dříve ořezávané jilmy najdeme např. v NPR Křivé jezero.
Jírovec maďal – Méně vhodný strom, má křehké dřevo, střední schopnost obrážet, např. v Roztokách u Prahy existují mohutné kmeny, které po ořezu dobře obrazily.
Lípa – Velmi vhodný strom, výborně obráží z kmene, korunu je možné kompletně ořezat, u starých jedinců stromů pro jistotu ponechat 20 – 30 cm dlouhé pahýly větví.
Morušovník – Velmi vhodný strom, běžně ořezávaný na hlavu. Podobně jako lípa.
Olše – Mladé by měly obrážet dobře, starší jedinci pravděpodobně také. Běžnější než ořez bylo u olší zřejmě pařezení, jak ukazuje podoba mnoha olší v nivách.
Ovocné dřeviny (Prunus, Pyrus, Malus etc.)- zejména mladí jedinci a divoké nebo zplanělé formy obrážejí velmi dobře. Sadaři a zahradníci mají většinou dostatek zkušeností, konzultujte s nimi.
Platan – Velmi vhodný, i starší stromy reagují dobře, ořez větví u starých jedinců raději postupný, často ořezávané platany (každé 2 – 3 roky) nakonec zřejmě začnou trpět nedostatkem spících pupenů.
Topoly – Vhodné stromy, vedle vrb snad nejčastěji ořezávané stromy u nás. Většinou obrážejí velmi dobře, zejména mladí jedinci. U starších je vhodné ponechávat část koruny.
Vrba – Zejména úzkolisté formy většinou obrážejí velmi dobře. Strom umožňující rychlou náhradu dožívajících stromů, vhodný zejména pro dutinové specialisty. Pravidelný ořez vede ke vzniku dutin už ve věku 15 – 25 let (zasazeny byly větve o průměru do 5 cm). Vrby (například vrba bílá) navíc velmi ochotně zakoření, což umožňuje usazení kůlů o průměru 10-25 cm (snad i silnějších, je třeba vyzkoušet) a tím vznik dutin dále urychlit. Velkou vrbovnu najdeme např. ve Vojkovicích nad Svratkou nebo v NPR Křivé jezero. Stromy ořezávané na hlavu většinou sloužily jako zdroj paliva, pruty pro košíkářství se získávaly v tzv. prutnících.

Podle H. Read: Veteran Trees: A guide to good management